pondělí 25. listopadu 2013

Knižní řetězovka (4)


Po dlouhé době se hlásím s další částí Knižní řetězovky. Takže nebudu zdržovat se zbytečnými kecy a pustím se rovnou do toho... ;)

***

31. Největší knižní výzva, do které se bojíš jít? 
No, možná by se něco našlo, ale v tuhle chvíli mě opravdu nic nenapadá. Možná jedině tak přečíst větší obnos knih za měsíc, toho bych se určitě bála, protože se znám :D 


32. Oblíbený básník? 
Tak tohle je oříšek, nebo spíš velký ořech? Řeknu vám to asi tak, já a poezie... no nemůžu říct, že bych si jen tak vzala nějakou sbírku básniček a pročítala si jí. Tudíž oblíbený básník se u mně asi nenajde.


33. Kolik knih si obyčejně půjčuješ v knihovně? 
Do knihovny už teď moc nechodím. Jak jistě všichni víte, začala škola, tudíž mám méně času na čtení než bych chtěla. No a na intru sice nějaký čas je, ale tam zase není klid, takže asi tak :D No ale to jsem trochu odbočila... Dříve jsem si většinou půjčovala tak 3 knihy. Teď už to s tou knihovnou není zas tak horký.


34. Vrátila jsi už knihu do knihovny, aniž bys ji přečetla? 
Tak tohle se mi určitě nestalo jen jednou. Párkrát už jsem knížku určitě vrátila nepřečtenou. Ať už to bylo s nedostatku času na čtení a já musela knihu vrátit a nebo to bylo kvůli tomu, že jsem si nevybrala zrovna dobře a kniha se mi nelíbila.


35. Oblíbená knižní postava? 
Uff... tak tohle je opravdu velmi, velmi, velmi těžká otázka! Je totiž spousta knih a spousta postav, které se mi nějakým způsobem zaryly do paměti nebo do srdce a je těžké vybrat z té kopy jen jednu. Hodně sem si oblíbila třeba Peetu (Hunger games), který si mě naprosto získal a Katniss taktéž, nebo postavy ze série Křišťály moci (tahle série mi opravdu hodně přirostla k srdci). Nebo teď nově Jace, Simeon a Clary (Nástroje smrti)... Je jich opravdu celkem dost a myslím, že bych ani nedokázala vybrat jen jednu postavu. 


36. Oblíbený knižní záporák?
Tak tohle taky není zrovna jednoduchá otázka. Já si většinou záporáky moc neoblíbím Ale třeba Sorgana (Křišťály moci) jsem si celkem dost oblíbila. Tahle série sice není žádný bestseller nebo tak, ale pro mě má  takovou nějakou citovou hodnotu. 


37. Knihy, které si obvykle beru na prázdniny?
Určitě jsou to hlavně ty knihy, které ještě nemám přečtené, ať už jsou jakékoli. Mě třeba vůbec nevadí, když si v létě přečtu knihu, která se odehrává v zimě nebo něco takového. Vím, že pár lidí čtou knihy, až na ně mají tu správnou náladu a kolem tu správnou atmosféru. Tímhle se někdy také řídím, ale není to pravidlo. 


38. Nejdelší doba, kdy si nečetla?
Asi před rokem nebo dvěma jsem měla jedno takové období, kdy jsem skoro pořád jen psala. Vymýšlela jsme si příběhy, básničky, zveřejňovala je na blogu a na čtení jsme úplně kašlala. Občas mám takové chvilky, kdy mě něco přestane bavit a začnu se věnovat úplně něčemu jinému, ale naplno a za nějakou dobu se zase přestanu věnovat tomu a začne mě bavit něco nového, nebo se vrátím k tomu co mě bavilo před tím. Je to dost zamotané... Nejdéle jsem tedy nečetla asi půl nebo třičtvrtě roku.


39. Kniha, kterou jsi nedokázala/nemohla přečíst?
Takových knih bylo opravdu dost. Hlavně v tu dobu, kdy jsem pořád chtěla něco číst, ale pořádně jsme nevěděla, co za žánr mě vlastně baví. Ale v knihovničce mám i teď pár takových kousků. Jsou to většinou takové nějaké romány nebo slaďárny, které mě vůbec nebaví. Přesně nevím ty jména, ale je to třeba: Jak mi pak Darcy zlomil srdce, Dívčí parta... Prostě jsou i věci, které nepřečtu za nic na světě. Třeba zrovna knihu Jak mi pak Dacry zlomil srdce jsem četla myslím měsíc a nedostala jsem se myslím ani k polovině. Možná to někdy zase zkusím a pustím se do toho, ale zatím to nevidím na nějakou blízkou budoucnost...


40. Co tě dokáže při čtení vyrušit?
Záleží jak kdy. Když jsme hodně tzv. zažraná do příběhu, tak mě vyrušit nemůže téměř nic. Ale občas mě vyruší sebemenší věc. Třeba mi vadí když slyším hudbu, při které se mi daná knížka špatně čte, nebo když čtu v obýváku a je puštěná televize a nebo někdo mluví... Ale ze všeho nejhorší je, když čtu nějakou napínavou část a přijde za mnou mamka nebo děda nebo kdokoli jiný, že něco potřebuje, nebo že mám někam zajít. Za tohle bych kolikrát vraždila... :D



Tak jo. Další část Knižní řetězovky je na námi a já se pokusím sem hodit tu další část co nejdříve. Snad se k tomu dostanu :) Ale pokusím se udělat si na vás čas, protože každá váš komentář, nebo like na facebooku mě neuvěřitelně potěší, takže likujte, komentujte a já budu třeba i psát častěji :) Mějte se hezky a pokuste se další týden nějak přežít, stejně jako se o to pokusím já. :D 

Flexi

pondělí 18. listopadu 2013

RECENZE: Nástroje smrti - Město z kostí

Název: Město z kostí
Série: Nástroje smrti (1.díl)
Autor: Cassandra Clareová
Originální název: Mortal Instruments - City of Bones
Původní vydání originálu: 2007
Vydání u nás: 2013
Překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 416
Žánr: fantasy, sci-fi, horory, tajemné, napínavé
Anotace: Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy, kterou spáchají tři teenageři se zvláštním tetováním na těle a podivnými zbraněmi v rukou. Mrtvola pak jednoduše zmizí. Nejde jen tak zavolat policii, když jsou vrahové pro všechny ostatní neviditelní a na místě činu nezbyla ani kapka krve, která by napověděla, že tu zemřel člověk. A byl to vůbec člověk? Takhle se Clary poprvé setká s lovci stínů, bojovníky, kteří mají chránit svět před démony. A během následujících čtyřiadvaceti hodin je Clary vtažena do jejich světa - její matka totiž zmizí a na samotnou Clary zaútočí démon. Proč by se ale démoni zajímali o obyčejné lidi, jako je Clary a její matka? A jak je možné, že má Clary najednou ,,vnitřní zrak"? To by rádi věděli i lovci stínů...


První věta:
,,To snad nemyslíš vážně," nevěřícně pronesl vyhazovač a založil si ruce na klenuté hrudi.


O autorce:
Cassandra Clareová je pseudonym americké spisovatelky Judith Rumeltové, která se narodila v roce 1973 v Íránu. Je autorkou mezinárodně úspěšné série Nástroje smrti a trilogie Infernal Devices (Pekelné nástroje). Jejích knih se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků a byly přeloženy do 35 jazyků. V současné době žije v Amherstu ve státě Masschusetts s manželem a třemi kočkami.


Děj...
Clary žije spolu se svou matkou v New Yorku v Brooklynu. Když se však jednou se svým kamarádem Simenem vydají do klubu jménem Pandemonium, Clary je svědkem něčeho hrozného. Vraždy, kterou vidí jen ona. Clary však čeká ještě hodně nepříjemností. Její matka zmizela a ona se dozvídá, že je jednou z těch, které viděla jen ona. Jednou z lovců stínů, kteří zabíjejí démony.


Dojmy...
Od Města z kostí jsem původně nečekala, že to bude tak dobré čtení. Jako první mě zaujala obálka, která je opravdu moc krásná a dovolím si říct, že by se možná našlo jen velmi málo lidí, kteří by tvrdili opak (pokud by se vůbec našli). Jak už sem řekla, nečekala jsem, že se to bude tak dobře číst. Bylo to napínavé, tajemné, dobrodružné čtení, které vás stále nutí číst dál, aby jste se dozvěděli jak to nakonec všechno skončí a zda-li vaši oblíbenci dosáhnou svých cílů.

Postavy hezky zapadaly do děje. Měly dobře promyšlené charaktery a byly propracované. Ale ani tak jsem si tam nenašla postavu, kterou bych si strašně moc zamilovala a básnila tu o ní jak byla úžasná. Nevím proč, Jace je fajn. Je silnej, odvážnej a má to všechno, co by měl hrdina mít. Ale někdy (hlavně ke konci knihy) jsem měla chuť mu dát pořádnou facku aby se probudil a poslouchal co říká a viděl co dělá. No, někteří mi možná dáte za pravdu...
opravdu to nevím a raději po tom nebudu ani pátrat, nebo mě půlka z vás zavrhne kvůli tomu, že jsem bez přemýšlení neřekla Jace. Ano,

Vrátím se ale na začátek a začnu od hlavní hrdinky Clary. Clary mi byla celkem sympatická. Byla to bojovnice, která ví co chce a za tím si jde. Ale přece jen je to patnáctiletá holka, i když neobyčejná, a může si dovolit párkrát šlápnout mimo. Opět se našli chvíle stejně jako u Jace, kdy jsem měla chuť na zařvat a říct Simona, který tak odvážně následoval Clary a byl jí vždy nápomocný, i když si to třeba ani moc nezasloužila. Postavy byly opravdu dobré, reálné a dokázala bych si představit, že by něco takového dovedli i ve zkutečnosti, což je velké plus.
co to proboha dělá. Ale k čemu by to bylo že? Je to přece kniha a to zatraceně dobrá kniha. Kdyby se Clary nechovala tak jak se chovala a Jace taktéž, bylo by to o něčem jiném. Nesmím zapomenou ani na


Závěr...
Nemá cenu tu vypisovat jak je ta kniha skvělá. Já mohu udělat jen jedno, doporučit vám jí a pokud jsme ještě do teď váhali zda do toho jít a nebo nejít, rozhodně do toho běžte! Nebudete litovat, to mi můžete věřit... Těším se až se pustím do druhého dílu, který na mě už čeká a vám přeju hezké čtení, pokud se do téhle knihy rozhodnete pustit.


HODNOCENÍ: 


U čtení jsem poslouchala: 


Flexi


neděle 3. listopadu 2013

RECENZE: Syn pekel - V moci démonů

Název: V moci démonů
Série: Syn pekel
Autor: Michaela Burdová
Vydání u nás: 2013
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 272
Žánr: fantasy, sci-fi, horory
Anotace: Vydejme se do Velwetie, tajemné země obývané Temnovlky - nesmrtelnými bytostmi, ze kterých jde strach a lidé jsou pro ně pouhou kořistí.
Schyluje se k velké bitvě o moc a vlkodlak Neran a elfka Liadel se ocitají ve velkém nebezpečí. Liadel se chtějí zmocnit nejen démoni, aby získali zpět svou ztracenou sílu, ale také vůdkyně Temnovlků, aby ji využila pro svůj plán. Podaří se Neranovi uchránit milovanou elfku před tajemnými silami? Co budou muset obětovat pro to, aby mohli být spolu?


První věta:
Na to, že tady Neran s otcem pohřbívají mrtvolu, vypadal les dnes v noci mírumilovně.


O autorce:
Michaela Burdová je mladá česká spisovatelka fantasy. Začala psát v šestnácti letech a její první knihou, respektive sérií, bylo Poselství jednorožců(3.díly). O pár let později vyšla její další fantasy série Křišťály moci(4.díly). Věnuje se jak psaní tak i malování postav ke svým knihám a  příběhům, ale i obrázky zvířat, ke kterým má úžasný vztah. Syn pekel(2.díly) je její třetí série a tento díl ji uzavírá.


Děj...
Neran s Liadel, Etwikem a Gerratem míří do elfského chrámu Weimerilu, kde by Liadel měla být v bezpečí před Garielem, Dvanáctým démonem, který ji chce získat zpět a zbavit jí duše. To mu však Neran nesmí dovolit, protože k elfce přestává cítit tu nenávist, kterou ještě před nedávnem cítil. Garret pozná, že jeho bratr chová k elfce jisté sympatie a tuší, že to nesmí dovolit, vzhledem k tomu, co s jeho bratrem udělala poslední žena, do které se tak nějak zakoukal... Neran se nakonec dostává do velmi těžké situace. Je pro něj důležitější Liadel a nebo záchrana světa?


Dojmy...
Jestliže jsem o prvním díle této série říkala, že byl výborný a chválila ho až do nebe, nevím jak moc budu muset chválit díl druhý. Bylo to úžasné čtení. Míša píše velmi čtivě a její knihy vždy strašně rychle přečtu. Děj se dost lišil od jejích dřívějších knih a jde poznat, že opravdu přitvrdila. V knize bylo hodně násilí, takže bych jí nedoporučovala hodně mladým čtenářům. Je tam i dost vášně a to ne v malých dávkách. Když už, tak pořádně.

Neran mě místy dost zaskočil svým chováním. Jeho povaha se občas dost měnila a nevím, jestli to bylo dobře. Místy mi přišlo, že to snad ani není náš starý dobrý Neran... Na druhou stranu mě překvapila Aragen. Ta její bojovnost a víra ve své plány. To jak si šla za svým cílem a nic jí nemohlo zastavit. Nebyla to sice žádná moje oblíbená postava, ale její povaha a charakter byly promyšlené do detailů a to se mi Garret mě taky trošku překvapil. V prvním díle se sice objevil až na konci a nešlo tak moc poznat jakou povahu vlastně má, ale čekala sem, že to bude nějakej ten záporák co se pokusí svého bratra zničit a odmítne mu dále pomáhat a hle, všechno bylo přesně naopak. Ale někdy mi opravdu přišel tak trochu lehkomyslný. No a nakonec Liadel. Tu sem si oblíbila opravdu hodně. Byla to bojovnice a to se cení. Její povaha sice nebyla tak důkladně propracovaná jako ta Aragenina, ale rozhodně byla super.
hodně líbilo. Neranův bratr

Jestli se mi něco opravdu moc líbilo, byl to hlavně konec knihy. Závěrečná bitva a to napětí, jak to vlastně Popisy prostředí a různých událostí a bojů jsou prostě něco úžasného. U Míšiných knih si vždycky právě díky popisům všechno lépe představím do detailů a tak to podle mě má být.
všechno skončí... Ano, opakuju to pokaždé, když píšu recenzi na knihy od Míši, ale já si prostě nemůžu pomoct.
Taky se mi líbilo, že kniha byla opět rozdělená na dvě části. V té první šlo o Neranovu minulost. Takhle nám autorka poskytla lepší pohled na celé dění. Lépe jsem chápala Neranovo tajnůstkářství z prvního dílu a taky důvod, proč chtěl za každou cenu najít lék pro svého bratra. Druhá část pak pokračuje přesně tak, jak skončil první díl, takže o nic nepřijdeme.


Závěr...
Jak jinak zhodnotit Míšinu práci než kladně. Pro mě to ani jinak nejde. Je sice pravda, že v jejích knihách jde skoro pořád o to samé nebo aspoň podobné, ale mě to nevadí. Mě se to líbí a je to můj názor, který mi nikdo nevezme. Syn pekel byla další skvělá série, i když v porovnání s těmi předchozími dost krátká. Ale i tak nezapomenutelná. I přes drobné věci, které mi v knize moc neseděli dávám plný počet hvězdiček, protože to prostě jinak nejde.



HODNOCENÍ: 



U čtení jsem poslouchala:



Ději nakladatelství FRAGMENT za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete objednat zde.

Flexi