úterý 31. prosince 2013

Moje knihovnička :)

Jak jsem si všimla, většina přidává na blogy aktuální fotky knihovničky a tak jsme se rozhodla Vám tu svojí také konečně ukázat. Nemám tam nijak extra moc knížek a chybí mi dost těch, co by chybět neměli, ale co se dá dělat i tak jsem neskutečně ráda i za ty, které už mám. :) Tak se pustíme do toho a nebudu se tu zbytečně vykecávat, protože už tak bude ten článek dost dlouhý :D...
PS: omlouvám se za kvalitu fotek, fotila sem to mobilem 



Celá moje knihovnička
Nemám to nijak seřazené podle žánrů nebo tak. Akorát se snažím dávat série k sobě. Mě osobně se to tak nějak líbí víc, když to není podle žánrů, barev a kdo ví čeho ještě. Prostě kde je místo, tam to dám. Jinak takové ty moje nejoblíbenější mám všechny pohromadě v jedno poličce. Nejspíš asi uhádnete, která to je :)
Určitě jste si všimli, že v první poličce (té nejmenší) jsou nějaké deníky nebo tak. Knihy se tam nevlezou, takže jsem se rozhodla dát si tam deníky, které mám popsané různými příběhy, básničkami, povídkami a kdo ví čím ještě :D Hned vedle je polička s cédéčkama. Jsou to hlavně cédéčka mých oblíbených kapel, ale i pár takových, které prostě není kam jinam dát. Pod touhle poličkou je polička s různými papíry k počítači a tak :)


Moje TOP polička (první polička)
V téhle poličce mám všechny svoje oblíbené knížky (většinou série), teda až na Inkoustovou sérii, ta se nikam jinak nevleze... Vezmeme to pěkně z leva do prava a pak shora dolů. :)
Takže jako první je série Křišťály moci od Michaeli Burdové. Tu naprosto miluju, je to moje srdcovka a vždycky se jí zastanu. Právě tahle série mě přivedla ke čtení jako takovému a taky k fantasy :)
Jako další je série Syn pekel od stejné autorky jako Křišťály moci. Ta už byla o něco slabší, ale nebyla špatná. Tři díly Percyho Jacksona od Ricka Riordana mám od nakladatelství Fragment jako recenzní výtisky. Moc se mi to líbilo, musím si ještě pořídit ty dva zbývající díly. No a samozřejmě nesmí chybět ani série série Hunger Games od Suzanne Collinsové. Ta série je naprosto úžasná. Tři díly Nástrojů smrti od Cassandry Clareové. První dva sem dostala na narozeniny a ten třetí na Vánoce. Následuje Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti od Ransoma Riggse, který mám teď rozečtený a také jsme ho dostala na Vánoce. Teď se přesuneme na horní radu. Určitě jste si všimli Erebosu od U. Poznanski, který jsem nedávno dočetla. Nad ním jsou nějaké záložky a tak. Pod ním pak takové to šedé je fotokniha s fotkami mé bývalé třídy ze základky. První díl Deliria od Lauren Oliver, k zakoupení dalších zatím nějak nedošlo, ale určitě si je chci pořídit. No a pak už zmiňovaná Inkoustová série od Cornelii Funkeové. To sem četla jen první dál a chybí mi kousek dočíst z druhého dílu.


Druhá polička

Ve druhé poličce mám hodně upířin. Jako třeba první dva díly série Říše temnot od L. J. Smith, od které mám i prvních pět dílů Upířích deníku, které jsem ještě nečetla všechny (jen 1. a 2. díl) a měla sem v plánu je přečíst přes Vánoce. No... ukázalo se, že můj plán se neuskuteční :D tak asi jindy. Další jsou první dva díly série Krásní mrtví od Eden Maguire, které jsem vyhrála v soutěži u NikaRoovy. Byla to tuším jedna z mých prvních výher. Ten kdo stojí v koutě od Stephena Chboskyho je opravdu velmi silná kniha a nelituju, že jí v knihovničce mám, i když si mě zas až tak úplně nezískala jako většinu z Vás. Další je první díl Horory na dobrou noc od Anthonyho Horowitze a druhý díl, Horory na dobrou noc 2, je hned nad Upířími deníky a dostala jsme jí na Vánoce od kamarádky :). Jako další je dvojjazyční kniha Fantastické příběhy  od Edgara Allana Poeho. Je to vlastně kniha kdy na jedné straně je příběh psaný anglicky a na druhé česky. Musím se přiznat, že jsme zatím četla jen jednu stránku :D To bude asi tím, že je tam angličtina a tu já nemám příliš v oblibě. Další je Prokletí ohně od české spisovatelky Martiny Wolfové. Takhle kniha se mi opravdu hodně líbila a někdy bych si jí chtěla určitě zase přečíst. Knihy, které jsou naležato nemám kam jinam dát a tak sou taky v mojí knihovničce. Jen je tak proletím: Daršivská čarodějnice, Tajemství Gobelínu, Čarodějka šestého měsíce, Dívčí parta o prázdninách, Dívka z ohněm atd.... (četla jsem jen Dívku z ohněm).


Třetí polička
Ve třetí poličce je to opět takový miš maš. Zvrácené myšlenky od Andreji Kane to je můj první recenzní výtisk od Fragmentu a celkově taky. Takže můj úplně první recenzní výtisk v dějinách :D. Jako další je Monument 14 od Emmy Laybourne. Tohle je prostě skvělý příběh :) Pokud jsem si všimli toho bílého mezi Monumentem a Smečkou tak to je novela ke Smečce, Temné dny od Andreji Cremerové. Následuje celá série Smečka od již zmíněné autorky. Série se mi moc líbila. Pro milovníky vlků perfektní, doporučuju ;). Dračí brána od Jenny-Mai Nyuen mě hodně zaujala svou obálku, ale děj mě nijak výrazně nenadchl. Chvíle před koncem od Lauren Oliver mě zaujala svým námětem a po přečtení Deliria a oblíbení si autorčin styl psaná musela být kniha moje. Moc se mi líbila. První díl Narnie - Čarodějův synovec od C. S. Lewise mám z antikvariátu a bylo to takové hezké pohádkové čtení, které nesmí v knihovničce chybět, i když mám jen první díl. Tři díly Hraničářova učně (2., 3. a 9. díl) od Johna Flanagana. Zbývající díly jsem měla půjčené od kamarádky. Kurz tvůrčího psaní od Jincy Willettové mám rozečtený, ale netuším kdy ho dočtu. také ty byla jedna z výher v soutěži. Jak mi pan Darcy zlomil srdce od Beth Pattillové jsem také začala číst, ale nějak jí nemůžu dočíst. Tohle je moje úplně první výhra;) No, už jen proto že je to výhra se to ale i přesto pokusím dočíst. Nejspíš to chce jen tu správnou náladu :)
Další knihou je Duše existence od Veroniky Burgerové. Tuhle knihu napsala moje kamarádka a jsem ráda, že je v mé knihovničce. Je to jedna ze dvou knih co mám podepsané :D Můří deníky od Rachel Kleinové. Ty mi moc nesedli.


Čtvrtá polička (naučná literatura)


Tuhle Vám sem dávám spíš jen tak (rozhodla jsem se napsat nejdelší článek na světe a unudit Vás k smrti :D ). Jsou to všechno atlasy, různé encylkopedie, knihy o kreslení, psaní, pravopise atd. Však to znáte.. učení :D






To je všechno. Doufám, že jsme Vám svou knihovničku představila dobře, i když vím, že jsem se moc vykecávala. Příští rok Vám na Silvestra třeba opět udělám nějaké takové shrnutí knihovničky, aby jste porovnali a tak. :)

Flexi

Recenze: Erebos - Počítačová hra, která tě sleduje

Název: Erebos - Počítačová hra, která tě sleduje
Autor: Ursula Poznanski
Originální název: Erebos
Původní vydání originálu: 2010
Vydání u nás: 2013
Překlad: Karolína Kousalová
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 320
Žánr: fantasy, sci-fi, horory, akční, dobrodružné, napínavé
Anotace: Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?


První věta:
Tři hodiny a deset minut a Colin pořád nikde.


O autorce:
Narodila se 30. října 1968 ve Vídni. Po střední škole studovala japonštinu, žurnalistiku, právo a divadelní vědu. V roce 2000 vyhlásila Rakouská televize ORF soutěž pro scénáristy, do které se zapojila. Soutěž sice nevyhrála, ale svůj rukopis poslala několika nakladatelům.
Za dva roky jí vyšla první kniha a tak od roku 2003 vydává knihy a sama na otázku odkdy píše odpovídá ,,odjakživa. Sice to není tak docela pravda, ale prostě ti zní správně. Popravdě bych řekla, že psát jsem opravdu chtěla vždy, jen jsem neměla chuť vzít do ruky papír.''


Děj...
Šestnáctiletý Nick Dunmore žije v Londýně a chodí do školy jako každý jiný. Jenže ve škole se začne něco
dít. Děti si tam předávají balíčky a vše udržují v tajnosti. Nemluví o tom, protože nemůžou. Nickovi to všechno vrtá hlavou a snaží se přijít co je v balíčku. Až jednoho dne i on jeden dostane. Předtím ale musí zodpovědět pár otázek a slíbit, že o tom z nikým nebude mluvit... Když Nick zjistí, že jde o hru jménem Erebos, neváhá a začne ji hrát. Ovšem hra je inteligentnější než se zdá. O každém hráči všechno ví a zadává úkoly nejen v samotné hře, ale i v realitě... Nick nakonec zjišťuje, že nejlepší bude se hry zbavit.


Dojmy...
Abych řekla pravdu od knihy jsem toho nejdřív moc neočekávala. Nečetla jsem si žádné recenze nebo názory ostatních, vlastně ani anotaci, jen jsem tak zhruba asi věděla o co jde a to mi stačilo. Jenomže jakmile jsem přečetla prvních pár stránek a následně kapitol, všechno se to otočilo a já si říkala: ,Tak tohle bude nakonec velmi dobré čtení.' A taky že bylo.

V knize vystupuje hlavní hrdina Nick Dunmore, kterého jsem si skoro hned oblíbila. Byl to takový ten obyčejný kluk, který je zvědavý a chce hrát hru, která koluje po škole. Bylo to psané hodně reálně, i když to bylo nejspíš hodně i tím námětem. Počítačová hra, která sleduje své hráče i ve skutečnosti, závislost na hře a nutnost hrát stále dál a dál. Hlavně to poslední mi přijde hodně reálné.
Hodně, a to se musím přiznat, se mi líbilo popisování hry jako takové. Jakoby hlavní hrdina nebyl Nick, ale
jeho postava za kterou hrál. Přišlo mi to jako hodně dobrý nápad to takhle napsat. Přece jen se do toho člověk pak lépe vžije a co si budeme povídat, je to i příjemné oživení děje.

Musím uznat, že autorka mě opravdu hodně překvapila. Příběh byl promyšlený do nejmenších detailů a ke konci už jsem jen zírala jak se to všechno vyvíjí. Klobouk dolů. Já vím, opakuju pořád dokola jedno a to samé, ale to prostě jinak nejde. Musím říct, že to bylo úžasné čtení plné dobrodružství, akce a rozhodně se u toho člověk nenudí. Není to otřepané a je to prostě něco úplně nového.

Také se mi moc líbí ta obálka. Jistě všichni (nebo aspoň většina) víte, že kniha byla vydaná podruhé. První obálka je taková červená s okem a tak. Abych řekla pravdu, nejdřív se mi líbila víc ta první, ale když jsem jí viděla naživo, už mi nepřišla tak úžasná. Každopádně obě mají něco do sebe a obě se mi moc líbí. Ta první má takovou zvláštní, jakoby drsnou obálku nebo jak bych to řekla. Ovšem na obálce u druhého vydání se mi zase líbí to oko. Takové tajemné a rudé, jakoby přímo vábilo ke čtení


Závěr...
Čtení téhle knihy bylo jedno velké dobrodružství. Je to příběh, který vás vtáhne a nepustí, dokud neobrátíte poslední stránku a neřeknete si: On už je konec? Proč to nebylo delší? Opravdu moc moc moc doporučuju těm co ještě nečetli. Určitě nebudete zklamaní. Každý si tak přijde na své. Napětí, akce, dobrodružství, svět hry a jejích hráčů, taky nějaký ten románek, no prostě všechno.


HODNOCENÍ: 



U čtení jsem nic neposlouchala!
(ale u psaní recenze jsem poslouchala):



Zdroj informací o autorce: http://www.databazeknih.cz
Mockrát děkuji nakladatelství FRAGMENT za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete zakoupit zde.

Flexi

neděle 29. prosince 2013

Posuď knihu podle obalu (4)


Jak jsem říkala, znovu budu přidávat nedělní meme pořádané Syki. Jde o to ohodnotit obálku nějaké knihy. tentokrát jsme vybrala...


Název knihy: Monument 14 - nebe v plamenech
Autor: Emmy Laybourne 
Datum vydání: 6. 11. 2013 
Anotace:  Většina dětí se v zoufalé snaze vydala opraveným autobusem  na letiště v Denveru. Doufající, že se tam setkají se svými rodiči, budou odvezeni do bezpečí a zachrání svého umírajícího přítele. Ale svět venku je temný a zaplavený nebezpečnými chemikáliemi, které mění lidi v krvežíznivá monstra, a ne všechny děti jsou ochotné nastoupit do autobusu. V útočišti, jež bylo již jednou narušeno, se snaží zbývající děti obnovit přátelství. Ale pokud se máte rozhodnout mezi životem a smrtí, láskou a nenávistí, komu můžete doopravdy věřit?


Můj názor: Jelikož vím, jak první díl dopadl a v tomhle díle, jak už anotace říká, jde o cestování autobusem, obálka se mi k tomu opravdu hodí. Autobus taky vypadá, že není zrovna v dobrém stavu a prostředí a nebe kolem autobusu taky odpovídají příběhu. Líbí se mi taky, že obálka druhého dílu pasuje k tomu prvnímu. Ty mračna a sladění barev. Obálka rozhodně zaujme, to se musí uznat.


Flexi

čtvrtek 26. prosince 2013

Knižní řetězovka (6)

Závěrečná část Knižní řetězovky je tu. Tentokrát s menším počtem otázek než obvykle, jelikož už docházejí. Ale nebojte, po Knižní řetězovce rozhodně nezůstane prázdné místo. Přemýšlím o tom, že bych se opět začala věnovat meme. Ještě nad tím trochu zapřemýšlím, ale nejspíš tu budete moci v blízké době očekávat sobotní meme On My Wishlist a nedělní meme Posuď knihu podle obalu....

Ale dost už o plánování a tak dál. De se na otázky :)


***


50. Kniha, která tě naštvala? 
Teď nějak nevím, jestli je to myšleno tak, že mě naštvala proto, že se mi nelíbila a nebo jestli mě naštvalo něco v ději. Každopádně ať už je to tak či onak, vlastně ani nevím, jestli mě nějaká kniha někdy naštvala a pokud jo, nejspíš si to už nepamatuju (trpím totiž velkou sklerózou) :) :D


51. Kniha, která tě rozplakala? 
Když se tak zamyslím, nikdy jsem u žádné knihy nebrečela. Vlastně ani u filmu nebrečím, možní se mi tak trochu zamlží pohled nebo jak to říct, ale že bych vyloženě brečela, to asi ne. Možná mi párkrát ukápla slza u Titaniku, ale jinak ne.


52. Kniha, od které si neměla žádné očekávání, ale nakonec se ti líbila? 
Nejspíš Říše temnot první díl. Od té sem toho moc neočekávala, ale nakonec to nebylo zas až tak špatné čtení. Taková příjemná oddechovka.


53. Kniha, od které si očekávala hodně, ale nakonec se ti vůbec nelíbila? 
V tomhle případě si otázku trochu upravím a místo jedné knihy řeknu sérii, a tou je Inkoustová série. Příběh nebyl špatný, ale něco mi v tom chybělo nebo možná i trochu nesedlo. Každopádně v tomhle případě bych asi výjimečně řekla, že film byl lepší než kniha. Ale je to jen můj názor.


54. Oblíbené čtení na odreagování? 
Něco s poutavým a napínavým příběhem a aby to bylo čtivé. Na odreagování bych si asi ze své knihovničky vybrala svou oblíbenou sérii Křišťály moci. Celou sérii jsem četla několikrát ale ani tak mě nepřestala bavit. Nepatří sice mezi ty nejlepší, ale pro mě je skvělá, jak už jsme několikrát říkala.


Flexi

neděle 22. prosince 2013

Knižní řetězovka (5)

Další slíbená část Knižní řetězovky. Pomalu ale jistě se blížíme ke konci, takže pokud by jste měli nějaké speciální přání na článek, tak se určitě ozvěte, budu jen ráda :)


***

41. Oblíbená filmová adaptace?
Rozhodně klasika Pán prstenů. Toho jsme si oblíbila už jako malá a to jsem ještě ani nevěděla, že nějaká knížka je :D A pak určitě i Harry Potter, na kterém jsem vyrůstala a nemůžu na něj zapomenout. :)


42. Adaptace, která tě totálně zklamala?
Ani po dlouhém přemýšlení mě nic nenapadá. Nejspíš bych nemohla říct, že mě nějaká adaptace zklamala, to rozhodně ne. Ale třeba u prvního dílu Hunger games jsem viděla první film a až pak sem četla knihu a musím říct, že ten rozdíl tam byl docela velký, ale ani tak bych neřekla, že byl film špatný a zklamal mě, takže asi tak.


43. Jak často čteš spoilery?
Snažím se jim vyhýbat jak jen to jde. Hlavně když vím, že určitou knihu budu stoprocentně zanedlouho číst, tak si na spoilery dávám velký pozor. Ale na jiné knihy, které mám sice v plánu přečíst, ale vím že to nebude hned, si ten spoiler třeba i přečtu, protože já jsme člověk, který zapomíná opravdu velkou rychlostí, takže až se mi po pár měsících kniha třeba dostane do ruky, na spoiler si už nepamatuju :D


44. jak často knihu před přečtením prolistuješ?
Vždycky. :D Ano opravdu vždycky si knihu prolistuju, než se do ní pustím. Za prvé neodolám tomu, abych si jí pořádně prohlédla a za druhé... prostě zvyk. Musí se přece mrknout jak to vevnitř vypadá, jak je kniha zpracovaná, jaká má písmena, odstavce, kapitoly, popřípadě design. 


45. Důvod kvůli kterému bys knihu vzdala?
Kdyby mě nebavilo její čtení a nebyla zajímavá. Nebo kdyby to byla neuvěřitelná směs něčeho, co vůbec nedáván smysl. Kniha mě musí zaujmout a nutit obracet stránky, abych věděla co bude dál, jak to dopadne, jaký bude konec. Když tohle kniha nemá, nebaví mě čtení, tudíž knihu odložím a vezmu jinou.


46. Máš ráda knihy uspořádané?
No jak kdy. Já je mám uspořádané jen podle sérií a popřípadě oblíbenosti. Takové ty srdcovky a ty ,top' mám pěkně u sebe. Jen sem nedávno přišla na to, že se mi tahle ,top polička' začíná tak trochu plnit :D


47. Knihy skladuješ, a nebo je posíláš dál?
Skladuju. Jako většina knihomolů strašně moc chci pokoj plný knížek. Abych si kdykoliv mohla vybrat podle toho, na co mám zrovna náladu a začíst se do úžasného příběhu a zapomenout na realitu :)


48. Jsou knihy, kterým se vyhýbáš?
neřekla bych, že se některým knihám vyhýbám, ale možná že jsou některé, které zas až tolik nemusím a nevyhledávám je, protože si myslím, že by mě jejich čtení nebavilo. 


49. Kniha, která tě rozesmála?
Určitě to byl některý s prvních dvou dílů Percyho Jacksona a pak některé díly Hraničářova učně, s nichž nejvíc asi Nositelé dubového listu. :)

Flexi

RECENZE: Nástroje smrti - Město z popela

Název: Město z popela
Série: Nástroje smrti (2.díl)
Autor: Cassandra Clareová
Originální název: Mortal Instruments - City of Ashes
Původní vydání: 2008
Vydání u nás: 2013
Překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 396
Žánr: fantasy, sci-fi, horory, tajemné, napínavé
Anotace: Clary Frayová si toužebně přeje, aby se její život zase vrátil do normálních kolejí. Ale co je vlastně normální, když jste lovec stínů, zabíjíte démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte vlkodlaky, upíry a víly? Kdyby se Clary obrátila ke světu lovců stínu zády, mohla by trávit víc času se svým nejlepším kamarádem Simonem, ze kterého se postupně stává něco víc než kamarád. Lovci ji však nehodlají nechat odejít - a především ne její nesnesitelný, ačkoli pohledný znovuzrozený bratr Jace. Navíc aby Clary mohla pomoci své matce, musí najít Valentýna, ničemného a nejspíš šíleného lovce stínů, který je zároveň jejím otcem.


První věta:
Ta velkolepá budova tvořená sklem a ocelí vyrůstala z parcely na Front Street jako jiskřící jehla s hrotem zapíchnutým do oblak.


O autorce:
Cassandra Clareová je pseudonym americké spisovatelky Judith Rumeltové, která se narodila v roce 1973 v Íránu. Je autorkou mezinárodně úspěšné série Nástroje smrti a trilogie Infernal Devices (Pekelné nástroje).
Jejích knih se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků a byly přeloženy do 35 jazyků. V současné době žije v Amherstu ve státě Masschusetts s manželem a třemi kočkami.



Děj...
Clary si přeje žít obyčejný nudný život bez démonů, vlkodlaků, upírů a všeho možného jako před tím, ale moc dobře ví, že to není možné. Je lovec stínů a jejím úkolem je zabíjet démony a sloužit Spolku. Není na tom vůbec nic pozitivního... Mezitím tráví ale dost času se svým nejlepším kamarádem Simenome, který přestává být jen kamarádem. Ovšem na druhou stranu její bratr Jace se k ní nechová zrovna moc hezky. Spíš se chová tak, jak by se nejspíš starší bratr ke své sestře choval a Clary to dost štve, ale objevují se i horší věci, které jsou daleko víc znepokojující... a to záhadná úmrtí dětí Podsvěta. Jace je obviněn ze spolupráce s Valentýnem a všechno jde s kopce.


Dojmy...
Druhý díl Nástrojů smrti mě příjemně překvapil. Většinou je to totiž tak, že první díl je bomba a druhý díl se blíží k propadáku, ale o Městě z popela se rozhodně nedá tvrdit, že by byl nějakým propadákem. Nejprve asi začnu obálku, která je tak jako u prvního dílu (a celé série) prostě úžasná. Není nic, co bych jí mohla vytknout. Barvy jsou hezky sladěny a podle mého názoru se k ději i docela hodí. Nakladatelství odvedlo
opravdu skvělou práci.

Co se samotného děje týče, objevuje se tam takový ten ohraný milostný trojúhelník, který začal už v prvním díle. Ovšem tady je to pojato trochu jinak než obvykle. Takovým milým způsobem, který čtenáře tolik neštve. Chvílemi se Clary nechovala moc pěkně ale na druhou stranu jsem s ní docela soucítila.

Jestli mě někdo v knize dost překvapil, pak to byl Simon. To jak se choval a jak nakonec tak nějak přijal to, čím se stal (nebudu spoilerovat). Na druhou stranu mě celkem štval Jace. Ty jeho nálady a chování ke Clary. A taky byli i chvíle, když jsem si říkala: No ty si ze mě snad dělá srandu? To přece nemůže udělat? A se zatajeným dechem jsem čekala jak to nakonec všechno bude.

Autorce se série zatím dost daří, tedy aspoň s mého pohledu. Je to napínavé, akční, je tam zápletka, která do děje zapadá a má nějaký smysl a pak bum a všechno se vyřeší tak jak by mělo. Žádné skoky sem a pak tam, žádná ukvapená rozhodování. Všechno na sebe hezky navazovalo. Moc se mi líbila scéna na hřbitově. Nebudu říkat co se tam dělo, o co šlo a tak, protože nechci spoilerovat. Ti z Vás co četli nejspíš ví a vy z Vás co ne,... Máte motivaci k tomu, aby jste si knížku přečetli. Jen řeknu, že to byla hodně silná scéna a zaryla se mi do mysli.


Závěr...
Myslím, že nemá cenu znovu opakovat, že to bylo napínavé, čtivé a dobře napsané, protože mi to přijde zbytečné. Takhle kniha má totiž všechno. Poutavou a napínavou zápletku, tajemství, které chcete odhalit a také fascinující příběh jedné dívky, která chce žít normální život. Nechybí i nějaká ta romantika, takže si myslím, že si každý přijde na své. Určitě knihu doporučuji. Ti z Vás, kteří mají rádi tajemno, napětí, akci a dobrodružství, okořeněné špetkou romantiky, rozhodně neprohloupí, když si tuhle knížku přečtou.



HODNOCENÍ: 


U čtení jsem tentokrát nic neposlouchala.


Flexi

pondělí 25. listopadu 2013

Knižní řetězovka (4)


Po dlouhé době se hlásím s další částí Knižní řetězovky. Takže nebudu zdržovat se zbytečnými kecy a pustím se rovnou do toho... ;)

***

31. Největší knižní výzva, do které se bojíš jít? 
No, možná by se něco našlo, ale v tuhle chvíli mě opravdu nic nenapadá. Možná jedině tak přečíst větší obnos knih za měsíc, toho bych se určitě bála, protože se znám :D 


32. Oblíbený básník? 
Tak tohle je oříšek, nebo spíš velký ořech? Řeknu vám to asi tak, já a poezie... no nemůžu říct, že bych si jen tak vzala nějakou sbírku básniček a pročítala si jí. Tudíž oblíbený básník se u mně asi nenajde.


33. Kolik knih si obyčejně půjčuješ v knihovně? 
Do knihovny už teď moc nechodím. Jak jistě všichni víte, začala škola, tudíž mám méně času na čtení než bych chtěla. No a na intru sice nějaký čas je, ale tam zase není klid, takže asi tak :D No ale to jsem trochu odbočila... Dříve jsem si většinou půjčovala tak 3 knihy. Teď už to s tou knihovnou není zas tak horký.


34. Vrátila jsi už knihu do knihovny, aniž bys ji přečetla? 
Tak tohle se mi určitě nestalo jen jednou. Párkrát už jsem knížku určitě vrátila nepřečtenou. Ať už to bylo s nedostatku času na čtení a já musela knihu vrátit a nebo to bylo kvůli tomu, že jsem si nevybrala zrovna dobře a kniha se mi nelíbila.


35. Oblíbená knižní postava? 
Uff... tak tohle je opravdu velmi, velmi, velmi těžká otázka! Je totiž spousta knih a spousta postav, které se mi nějakým způsobem zaryly do paměti nebo do srdce a je těžké vybrat z té kopy jen jednu. Hodně sem si oblíbila třeba Peetu (Hunger games), který si mě naprosto získal a Katniss taktéž, nebo postavy ze série Křišťály moci (tahle série mi opravdu hodně přirostla k srdci). Nebo teď nově Jace, Simeon a Clary (Nástroje smrti)... Je jich opravdu celkem dost a myslím, že bych ani nedokázala vybrat jen jednu postavu. 


36. Oblíbený knižní záporák?
Tak tohle taky není zrovna jednoduchá otázka. Já si většinou záporáky moc neoblíbím Ale třeba Sorgana (Křišťály moci) jsem si celkem dost oblíbila. Tahle série sice není žádný bestseller nebo tak, ale pro mě má  takovou nějakou citovou hodnotu. 


37. Knihy, které si obvykle beru na prázdniny?
Určitě jsou to hlavně ty knihy, které ještě nemám přečtené, ať už jsou jakékoli. Mě třeba vůbec nevadí, když si v létě přečtu knihu, která se odehrává v zimě nebo něco takového. Vím, že pár lidí čtou knihy, až na ně mají tu správnou náladu a kolem tu správnou atmosféru. Tímhle se někdy také řídím, ale není to pravidlo. 


38. Nejdelší doba, kdy si nečetla?
Asi před rokem nebo dvěma jsem měla jedno takové období, kdy jsem skoro pořád jen psala. Vymýšlela jsme si příběhy, básničky, zveřejňovala je na blogu a na čtení jsme úplně kašlala. Občas mám takové chvilky, kdy mě něco přestane bavit a začnu se věnovat úplně něčemu jinému, ale naplno a za nějakou dobu se zase přestanu věnovat tomu a začne mě bavit něco nového, nebo se vrátím k tomu co mě bavilo před tím. Je to dost zamotané... Nejdéle jsem tedy nečetla asi půl nebo třičtvrtě roku.


39. Kniha, kterou jsi nedokázala/nemohla přečíst?
Takových knih bylo opravdu dost. Hlavně v tu dobu, kdy jsem pořád chtěla něco číst, ale pořádně jsme nevěděla, co za žánr mě vlastně baví. Ale v knihovničce mám i teď pár takových kousků. Jsou to většinou takové nějaké romány nebo slaďárny, které mě vůbec nebaví. Přesně nevím ty jména, ale je to třeba: Jak mi pak Darcy zlomil srdce, Dívčí parta... Prostě jsou i věci, které nepřečtu za nic na světě. Třeba zrovna knihu Jak mi pak Dacry zlomil srdce jsem četla myslím měsíc a nedostala jsem se myslím ani k polovině. Možná to někdy zase zkusím a pustím se do toho, ale zatím to nevidím na nějakou blízkou budoucnost...


40. Co tě dokáže při čtení vyrušit?
Záleží jak kdy. Když jsme hodně tzv. zažraná do příběhu, tak mě vyrušit nemůže téměř nic. Ale občas mě vyruší sebemenší věc. Třeba mi vadí když slyším hudbu, při které se mi daná knížka špatně čte, nebo když čtu v obýváku a je puštěná televize a nebo někdo mluví... Ale ze všeho nejhorší je, když čtu nějakou napínavou část a přijde za mnou mamka nebo děda nebo kdokoli jiný, že něco potřebuje, nebo že mám někam zajít. Za tohle bych kolikrát vraždila... :D



Tak jo. Další část Knižní řetězovky je na námi a já se pokusím sem hodit tu další část co nejdříve. Snad se k tomu dostanu :) Ale pokusím se udělat si na vás čas, protože každá váš komentář, nebo like na facebooku mě neuvěřitelně potěší, takže likujte, komentujte a já budu třeba i psát častěji :) Mějte se hezky a pokuste se další týden nějak přežít, stejně jako se o to pokusím já. :D 

Flexi

pondělí 18. listopadu 2013

RECENZE: Nástroje smrti - Město z kostí

Název: Město z kostí
Série: Nástroje smrti (1.díl)
Autor: Cassandra Clareová
Originální název: Mortal Instruments - City of Bones
Původní vydání originálu: 2007
Vydání u nás: 2013
Překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 416
Žánr: fantasy, sci-fi, horory, tajemné, napínavé
Anotace: Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy, kterou spáchají tři teenageři se zvláštním tetováním na těle a podivnými zbraněmi v rukou. Mrtvola pak jednoduše zmizí. Nejde jen tak zavolat policii, když jsou vrahové pro všechny ostatní neviditelní a na místě činu nezbyla ani kapka krve, která by napověděla, že tu zemřel člověk. A byl to vůbec člověk? Takhle se Clary poprvé setká s lovci stínů, bojovníky, kteří mají chránit svět před démony. A během následujících čtyřiadvaceti hodin je Clary vtažena do jejich světa - její matka totiž zmizí a na samotnou Clary zaútočí démon. Proč by se ale démoni zajímali o obyčejné lidi, jako je Clary a její matka? A jak je možné, že má Clary najednou ,,vnitřní zrak"? To by rádi věděli i lovci stínů...


První věta:
,,To snad nemyslíš vážně," nevěřícně pronesl vyhazovač a založil si ruce na klenuté hrudi.


O autorce:
Cassandra Clareová je pseudonym americké spisovatelky Judith Rumeltové, která se narodila v roce 1973 v Íránu. Je autorkou mezinárodně úspěšné série Nástroje smrti a trilogie Infernal Devices (Pekelné nástroje). Jejích knih se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků a byly přeloženy do 35 jazyků. V současné době žije v Amherstu ve státě Masschusetts s manželem a třemi kočkami.


Děj...
Clary žije spolu se svou matkou v New Yorku v Brooklynu. Když se však jednou se svým kamarádem Simenem vydají do klubu jménem Pandemonium, Clary je svědkem něčeho hrozného. Vraždy, kterou vidí jen ona. Clary však čeká ještě hodně nepříjemností. Její matka zmizela a ona se dozvídá, že je jednou z těch, které viděla jen ona. Jednou z lovců stínů, kteří zabíjejí démony.


Dojmy...
Od Města z kostí jsem původně nečekala, že to bude tak dobré čtení. Jako první mě zaujala obálka, která je opravdu moc krásná a dovolím si říct, že by se možná našlo jen velmi málo lidí, kteří by tvrdili opak (pokud by se vůbec našli). Jak už sem řekla, nečekala jsem, že se to bude tak dobře číst. Bylo to napínavé, tajemné, dobrodružné čtení, které vás stále nutí číst dál, aby jste se dozvěděli jak to nakonec všechno skončí a zda-li vaši oblíbenci dosáhnou svých cílů.

Postavy hezky zapadaly do děje. Měly dobře promyšlené charaktery a byly propracované. Ale ani tak jsem si tam nenašla postavu, kterou bych si strašně moc zamilovala a básnila tu o ní jak byla úžasná. Nevím proč, Jace je fajn. Je silnej, odvážnej a má to všechno, co by měl hrdina mít. Ale někdy (hlavně ke konci knihy) jsem měla chuť mu dát pořádnou facku aby se probudil a poslouchal co říká a viděl co dělá. No, někteří mi možná dáte za pravdu...
opravdu to nevím a raději po tom nebudu ani pátrat, nebo mě půlka z vás zavrhne kvůli tomu, že jsem bez přemýšlení neřekla Jace. Ano,

Vrátím se ale na začátek a začnu od hlavní hrdinky Clary. Clary mi byla celkem sympatická. Byla to bojovnice, která ví co chce a za tím si jde. Ale přece jen je to patnáctiletá holka, i když neobyčejná, a může si dovolit párkrát šlápnout mimo. Opět se našli chvíle stejně jako u Jace, kdy jsem měla chuť na zařvat a říct Simona, který tak odvážně následoval Clary a byl jí vždy nápomocný, i když si to třeba ani moc nezasloužila. Postavy byly opravdu dobré, reálné a dokázala bych si představit, že by něco takového dovedli i ve zkutečnosti, což je velké plus.
co to proboha dělá. Ale k čemu by to bylo že? Je to přece kniha a to zatraceně dobrá kniha. Kdyby se Clary nechovala tak jak se chovala a Jace taktéž, bylo by to o něčem jiném. Nesmím zapomenou ani na


Závěr...
Nemá cenu tu vypisovat jak je ta kniha skvělá. Já mohu udělat jen jedno, doporučit vám jí a pokud jsme ještě do teď váhali zda do toho jít a nebo nejít, rozhodně do toho běžte! Nebudete litovat, to mi můžete věřit... Těším se až se pustím do druhého dílu, který na mě už čeká a vám přeju hezké čtení, pokud se do téhle knihy rozhodnete pustit.


HODNOCENÍ: 


U čtení jsem poslouchala: 


Flexi


neděle 3. listopadu 2013

RECENZE: Syn pekel - V moci démonů

Název: V moci démonů
Série: Syn pekel
Autor: Michaela Burdová
Vydání u nás: 2013
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 272
Žánr: fantasy, sci-fi, horory
Anotace: Vydejme se do Velwetie, tajemné země obývané Temnovlky - nesmrtelnými bytostmi, ze kterých jde strach a lidé jsou pro ně pouhou kořistí.
Schyluje se k velké bitvě o moc a vlkodlak Neran a elfka Liadel se ocitají ve velkém nebezpečí. Liadel se chtějí zmocnit nejen démoni, aby získali zpět svou ztracenou sílu, ale také vůdkyně Temnovlků, aby ji využila pro svůj plán. Podaří se Neranovi uchránit milovanou elfku před tajemnými silami? Co budou muset obětovat pro to, aby mohli být spolu?


První věta:
Na to, že tady Neran s otcem pohřbívají mrtvolu, vypadal les dnes v noci mírumilovně.


O autorce:
Michaela Burdová je mladá česká spisovatelka fantasy. Začala psát v šestnácti letech a její první knihou, respektive sérií, bylo Poselství jednorožců(3.díly). O pár let později vyšla její další fantasy série Křišťály moci(4.díly). Věnuje se jak psaní tak i malování postav ke svým knihám a  příběhům, ale i obrázky zvířat, ke kterým má úžasný vztah. Syn pekel(2.díly) je její třetí série a tento díl ji uzavírá.


Děj...
Neran s Liadel, Etwikem a Gerratem míří do elfského chrámu Weimerilu, kde by Liadel měla být v bezpečí před Garielem, Dvanáctým démonem, který ji chce získat zpět a zbavit jí duše. To mu však Neran nesmí dovolit, protože k elfce přestává cítit tu nenávist, kterou ještě před nedávnem cítil. Garret pozná, že jeho bratr chová k elfce jisté sympatie a tuší, že to nesmí dovolit, vzhledem k tomu, co s jeho bratrem udělala poslední žena, do které se tak nějak zakoukal... Neran se nakonec dostává do velmi těžké situace. Je pro něj důležitější Liadel a nebo záchrana světa?


Dojmy...
Jestliže jsem o prvním díle této série říkala, že byl výborný a chválila ho až do nebe, nevím jak moc budu muset chválit díl druhý. Bylo to úžasné čtení. Míša píše velmi čtivě a její knihy vždy strašně rychle přečtu. Děj se dost lišil od jejích dřívějších knih a jde poznat, že opravdu přitvrdila. V knize bylo hodně násilí, takže bych jí nedoporučovala hodně mladým čtenářům. Je tam i dost vášně a to ne v malých dávkách. Když už, tak pořádně.

Neran mě místy dost zaskočil svým chováním. Jeho povaha se občas dost měnila a nevím, jestli to bylo dobře. Místy mi přišlo, že to snad ani není náš starý dobrý Neran... Na druhou stranu mě překvapila Aragen. Ta její bojovnost a víra ve své plány. To jak si šla za svým cílem a nic jí nemohlo zastavit. Nebyla to sice žádná moje oblíbená postava, ale její povaha a charakter byly promyšlené do detailů a to se mi Garret mě taky trošku překvapil. V prvním díle se sice objevil až na konci a nešlo tak moc poznat jakou povahu vlastně má, ale čekala sem, že to bude nějakej ten záporák co se pokusí svého bratra zničit a odmítne mu dále pomáhat a hle, všechno bylo přesně naopak. Ale někdy mi opravdu přišel tak trochu lehkomyslný. No a nakonec Liadel. Tu sem si oblíbila opravdu hodně. Byla to bojovnice a to se cení. Její povaha sice nebyla tak důkladně propracovaná jako ta Aragenina, ale rozhodně byla super.
hodně líbilo. Neranův bratr

Jestli se mi něco opravdu moc líbilo, byl to hlavně konec knihy. Závěrečná bitva a to napětí, jak to vlastně Popisy prostředí a různých událostí a bojů jsou prostě něco úžasného. U Míšiných knih si vždycky právě díky popisům všechno lépe představím do detailů a tak to podle mě má být.
všechno skončí... Ano, opakuju to pokaždé, když píšu recenzi na knihy od Míši, ale já si prostě nemůžu pomoct.
Taky se mi líbilo, že kniha byla opět rozdělená na dvě části. V té první šlo o Neranovu minulost. Takhle nám autorka poskytla lepší pohled na celé dění. Lépe jsem chápala Neranovo tajnůstkářství z prvního dílu a taky důvod, proč chtěl za každou cenu najít lék pro svého bratra. Druhá část pak pokračuje přesně tak, jak skončil první díl, takže o nic nepřijdeme.


Závěr...
Jak jinak zhodnotit Míšinu práci než kladně. Pro mě to ani jinak nejde. Je sice pravda, že v jejích knihách jde skoro pořád o to samé nebo aspoň podobné, ale mě to nevadí. Mě se to líbí a je to můj názor, který mi nikdo nevezme. Syn pekel byla další skvělá série, i když v porovnání s těmi předchozími dost krátká. Ale i tak nezapomenutelná. I přes drobné věci, které mi v knize moc neseděli dávám plný počet hvězdiček, protože to prostě jinak nejde.



HODNOCENÍ: 



U čtení jsem poslouchala:



Ději nakladatelství FRAGMENT za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete objednat zde.

Flexi


středa 30. října 2013

NĚCO, co se schovávalo v mém mobilu...

Chápu, že z názvu článku není tak úplně jasné, o co jde. Vezmu to tedy od začátku...


Včera jsem se tak nějak přehrabovala v mobilu a najela jsem na poznámky. Občas se mi stává, že když nemůžu spát, vezmu si právě mobil a do poznámek si píšu básničky, které mě právě v tu chvíli napadají. Většinou to nejsou moc optimistické básničky, ale pořád jde o básničky. 
A právě jednu takovou jsem si včera četla a vůbec si nevybavuju, že jsem jí psala... (už jsem se zmiňovala o tom, že jsem strašnej sklerotik?)

No a tak jsem se rozhodla ji sem hodit, aby to tu nebylo pořád tak prázdný a pořád jen samé recenze. Kdyby jste měli nějaké speciální přání na konkrétní článek, tak pište, budu vám za to vděčná ;)


***

SAMOTA

Je jedna dívka
Co s lidmi se sráží
Své pocity skrývá
Za kamennou tváří

Nikdo si jí nevšímá
Je na obtíž
Nikoho nezajímá
A ta tíž ji užírá

Pro všechny je
jen jednou z miliónu
Nepodstatný člověk
Žijící ze sta tisíce snů

Cítí se tak sama
Jako kdyby žila jen ona
A přitom lidé obklopují ji
jako nikdy nekončící kolona

Nevšímají si toho
Že je smutná
Jako by byla jen panenka
Nehybná a umělá
Nežijící postava

Všichni chtějí
Jen práci
A povinnosti
Od ní

Ale to co prožila
Jak pocity jí mučí
Jak těžce v noci usíná
A rána unavená se budí

Nikomu ještě nedošlo
Za ty dlouhé roky
Že je jiná než vypadá
Jak smutné a nucené
jsou její těžké kroky
Životem...


Flexi

pátek 11. října 2013

RECENZE: Percy Jackson - Prokletí Titánů

Název: Prokletí Titánů
Série: Percy Jackson (3.díl)
Autor: Rick Riordan
Originální název: Percy Jackson - The Titan's Curse
Původní vydání originálu: 2007
Vydání u nás: 2010
Překlad: PhDr. Dana Chodilová
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 336
Žánr: fantasy, sci-fi, horory, dobrodružné, bohové
Anotace: Že mám moc po svém otci, bohu moří Poseidonovi, už vím... Že patřím do Tábora polokrevných, už taky vím... Ale na spoustu otázek neznám odpovědi ani já. Kam se poděla bohyně Artemis? Jaké nebezpečné a záhadné příšeře byla na stopě? Mám na sebe vzít děsivé Titínovo prokletí, kterým by se naplnilo proroctví Orákula? Jsem Percy Jackson a vydávám se se svými přáteli z Tábora polokrevných na další výpravu do mytologického světa. Vezmeme tě s sebou, chceš?

První věta:
V pátek před vánočními prázdninami mi máma sbalila věci na noc a pár vražedných zbraní a odvezla mě do nové internátní školy.



O autorovi:
Rick Riordan se narodil roku 1964. Téměř 15 let působil jako učitel angličtiny a historie na veřejných i soukromých školách v Kalifornii a texaském San Antoniu. Po těžkém rozhodování se povolání učitele vzdal a začal se plně věnovat psaní knih pro děti i dospívající, za které získal řadu cen, mimo jiné i tři nejprestižnější americké literární ceny v žánru mystery. Momentálně žije v San Antoniu se svou manželkou a dvěma syny.


Děj...
Percy, Thalia a Annabeth se vydávají na vojenskou akademii za Groverem, který našel další dva nové polobohy, dvojčata. Byl totiž vyhlášen zvláštní stav, kdy byly všichni satyrové vysláni do světa, aby hledali polobohy a ti pak pomohli ve válce, ke které se schyluje. Grover našel polobohy hned dva a Percy, Annabeth a Thalia se vydávají za ním, aby pomohli dvojčata ochránit. Cestou s akademie je však napadne jedna s nestvůr, která dříve bývala profesorem na zdejší akademii. Za pomocí Artemidiných Lovkyň se jim podaří nestvůru porazit. Annabeth ale spadne s útesu a není po ní ani vidu ani slechu. V pochmurné náladě se nakonec vrátí do tábora polokrevných, kde už na ně čeká další výprava.



Dojmy...
Začátek se mi líbil hodně. Byla to příjemná změna, když se Percy nedostal do Tábora polokrevných o prázdninách, ale ještě před Vánoci. Co se týče dvou nových postav a to dvojčat di Angelových, asi jsem si více oblíbila Nica, i když ho tam bylo hodně málo, ale mám takový pocit, že ve čtvrtém díle ho bude víc a mám už i nějakou tu teorii, jak bude asi zapadat do skládačky, ale tuhle teorii si nechám pro sebe. Bianka nebyla špatná, ale nezaujala mě tolik jako Nico.

I když se mi začátek líbil, konec byl přece jen lepší. Všechno to hezky zapadalo do sebe, bylo to promyšlené, čtivé, napínavé a prostě úžasné, jak jsem si už u Ricka Riordana zvykla. Sem tam bylo i pár trochu vtipnějších scén, ale nebylo to tolik vtipné jako v předešlých dílech. Přece jen v tomhle díle jde o únos Armedy a příchod války, takže to pro hlavní hrdiny není zas tak veselá chvilka.
Líbilo se mi, že se Percy už začal více zajímat o Annabeth a trochu i o to, co k ní cítí. Doufám, že se to v dalším díle trochu pohne a začne se konečně nějak vyvíjet, protože Percy a Annabeth, to je prostě...ach.
Pokud ti dva nebudou spolu, tak mě to nejspíš hodně zklame.

Na prvním díle se mi líbilo, že byla ke konci i Percyho návštěva na Olympu a v tomhle díle jsem se toho také dočkala. Líbí se mi, když se příběh, sice krátce, ale přece jen odvíjí i trochu v tom Olympu se všemi bohy. Právě tahle část se mi líbila asi úplně nejvíc a podobných Percyho návštěv na Olympu by mohlo být víc, než jen jedna na konci výpravy. Vůbec by mi to nevadilo. Spíš bych naopak byla i radši. Úplný konec knihy byl samozřejmě také skvělý a chytře vymyšlený, takže si můžete vymyslet nějaké nápady jak asi se to bude odvíjet dál a jaké bude pokračování série a o čem bude, ale zároveň je tam pořádný otazník a nevíte co čekat.


Závěr...
Co říct na závěr? Leda tak to, že kniha byla opět úžasná, čtivá a moc se mi líbila. Díky Percymu Jacksonovi sem si hodně oblíbila řeckou mytologii (kterou jsme shodou okolností nedávno braly ve škole) a lépe se v ní vyznám než před tím. Jako vždy mě dostaly skvělé názvy kapitol, které opravdu někdy člověka docela rozesmějí a také celkem jasně naznačí, co se v dané kapitole stane.
Třetí díl Percyho rozhodně doporučuji. Je to skvělé čtení (jako bonus jsou i skvělé obálky, které se lesknou) k tomu i nějaké to napětí a dobrodružství. Takže pokud si potřebujete na chvíli oddechnout od učení a chvíli se soustředit na něco jiného, Percy se vám bude rozhodně hodit. Je to lehké čtení, nemusíte nad ničím moc přemýšlet, aby jste přišli na nějakou pointu nebo tak. Doporučuji!



HODNOCENÍ: 


U čtení jsem poslouchala:



Děkuji nakladatelství FRAGMENT, za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete zakoupit zde.
Zdroj obrázků: deviantart

Flexi